Konce

A blíží se konec

Plný něžností lásky

Nepochopení a slz

Z toho co mohlo být a co nebylo

Blíží se konec

Pamatuješ?

Rozpálené louky ve vašich horách

A my v nich viděli věčnost

A kochali se jí a prodlužovali ji

Stejně jako ty louky viděly věčnost v naší lásce

A prodlužovaly ji

Jenže teď už louky nejsou

Zmizely

A není co by naší lásku prodloužilo

Stejně ale vždycky bude věčná

Protože lesy naši lásku viděly

A protože si na to pamatují

A protože obraz vzpomínky je věčný

A až ti bude naše láska chybět tak ji tam určitě najdeš

Protože obraz vzpomínky je věčný

Obraz toho jak se dva ztracení poutníci potkají

A upletou provaz který je zachrání před propastí

A teď daleko od sebe

V horečkách a křečích

Které si už nemůžeme navzájem propůjčovat

To vše psáno na obrácené listy mého románu

Pamatuješ? Ten naivní text o absurditě

Která byla to jediné co v něm bylo pravda.

V křečích daleko od sebe

S Nadějí že najdeme lepší krajinu než tato

A my najdeme

Jen to možná chvíli potrvá.